|
 Banát. Kdo z vás o něm někdy slyšel? Kdo ví, co to je a proč má pro Čechy zvláštní význam? Přiznám se, že ještě před rokem jsem o něm nevěděl prakticky nic. Ale pak se sešlo pár chytrých hlav a není náhodou, že těch pár chytrých hlav bylo z ... ATOMu:-) Ne, už vážně - Tomáš Novotný a Aleš Sedláček, oba tedy vlastně "náčelníci", přišli na zajímavý nápad uspořádat v srpnu v Banátu 2 tábory... tak už jdeme do toho a já vám tu zkusím popsat pár postřehů z Banátu, tedy z jihozápadního Rumunska.
Pár desítek fotek můžete shlídnou (a hlavně okomentovat) v naší fotogalerii, v sekci Letem světem - stačí kliknout přesně sem! Všechny fotky v ní jsou popsány, takže třeba když hned teď mrknete na předposlední fotku tohoto článku, asi těžko budete vědět, co přesně ty sloupy jsou... a ve fotogalerii se to dozvíte!  Nejsem žádný cestovatelský machr, co ještě k tomu umí zajímavě psát, tak si tu nebudu dělat nějak naděje, že to bude extra vtipný:-) Proto článek pojmu spíš jako pár kapitolek, vyloženě "echt" zajímavých věcí, které zkusím dostat na "papír".
* co to je Banát?Asi nejde jinak začít.... Za Rakouského císařství - budoucího Rakouska-Uherska, připadla oblast jihozápadního Rumunska (a kus Srbska) Habsburkům, které získali od Turků. Liduprázdná krajina, bukové lesy a samé kopce. Císař se rozhodl osídlit tento pustý kraj, tehdy se mu říkalo vojenská hranice. A jak to provedl? Nasliboval hory doly, tu že dá dřevo na domky, tu obilí na osetí, tu právo neplatit daně či podobné pikle. Lidi se chytli a ve dvacátých letech 19.století začali ve vlnách přicházet a osidlovat kraj. Mezi nimi o mnoho Čechů... a ti tu jako jediní se Slováky zůstali dodnes. 
* vesniceBylo jich tu více, ale dnes je zde posledních šest českých vesnic - Svatá Helena, Eibenthal (Tisové údolí), Gerník, Bígr, Rovensko a Šumice (ta už je ale v Srbsku, které je hned za Dunajem). V nich žijí drtivě jen Češi, Rumunů tady je jen opravdu pár a je to pro ně čest, být v českých vesnicích. Kdysi to bývaly vesnice i o tisícovce lidí, dnes pustnou, lidi každoročně odcházejí (hlavně do Čech) a tak počet klesnul třikrát, čtyřikrát během pouhých dvaceti let... "vymření" je bohužel asi jen otázka času a místní si to sami uvědomují, což je ještě smutnější. 
Každá vesnice je něčím specifická, také záleží, odkud přesně lidé z Čech do ní přišli. Zajímavé je, že ve vesnicích mají normálně pojmenované ulice, takže třeba v Gerníku narazíte na ulici Kozí prd, U Krchova či u Sajdlojc a na Heleně pak narazíte na Husí rynk či Englíčko. 
* co jsme dělali v Banátu? Právě pro pár českých dětí, co ve vesnicích ještě žijí, bychom rádi připravili tábor, možná i dva turnusy, což záleží na jejich počtu. Vesnický život je tu znát, i když se tu technika už vehementně hlásí o slovo: práce na poli ohraničuje celý život, pomáhají samozřejmě i děti. Ať už to je s dobytkem či s polem samotným. Tomíky tu nemají, nějakou herní zábavu taky ne, tím spíš bude pro ně tábor něco novýho a snad i dobrodružnýho. Tak proto ta cesta... Na začátek stačí, teď jdu vyprávět, co jsme zažili...  * maďarská hatmatilka
To jen krátce. Kdo nejel Maďarskem, neví, co to je nesrozumitelnost a neuvěřitelnost. Předčíst ceduli s názvy měst dřív, než tu ceduli už přejedete, prostě nejde:-) Tak třeba pokud se na megavelké ceduli objeví nápisu typu: Mosonmagyaróvár, Győr-Ménfőcsanak, Nagyszentjános, Szigetszentmiklós, Kiskunfélegyháza-Észak či Hódmezövásárhely, dostanu se tak ke třetí slabice a končím... * rumunské cesty, rumunský odpadAsfalt s dírama byl zpočátku v autě proklínán. Po třech dnech ježdění po cestách, které po vyřčení slovíčka asfalt nevěřícně kroutí hlavou, jsme díry v šedém povrchu uvítali. Prakticky do všech českých vesnic se po jiných než polopolních či kamenitých cestách nejde dostat. Například z Heleny do Gerníku, kam se pěšky dostanete za tři hoďky, jedete autem oklikou skoro hodiny dvě. Prostě rychleji to nejde a osobák to zvládá horkotěžko. 
No a ten odpad. Na balkáně se to prostě moc neřeší, teda vyjma měst. Smetiště podél cest je normální. V rumunských vesnicích pak na polích, na stromech, všude se válí a povaluje nespočetně igeliťáků a petflašek. České vesnice na tom jsou líp - ve vsi sice popelnice neexistují, ale nepořádek tam není. Když je totiž odpad, tak se spálí. Když je toho víc nebo to spálit nejde, tak se to vyveze za vesnici do díry... a někdo přijde a zapálí to. O nějaké ekologii a podobně tu nemají ještě šajnu, takže třeba koupit si čistou vodu v petce, když mají pramen za domkem, je in. Ale jak jsem už napsal, oproti rumunskému Rumunsku jste mezi krajany jako v nebi:-) 
* krajaniČeši zde žijící jsou velice přátelští. Spali jsme dvakrát na Heleně, jednou v Eibenthale, ale ta kamarádskost prostě platí všude. To hned začnou povídat, kdo u nich všechno byl a jelikož oni znají i Čechy z druhé vesnice, hrozně se divili, že Aleš Sedláček (bydlí u Prahy) nezná jejich známýho Aleše z Vyškova. A já zase měl znát Karla z Český Lípy, co tam předloni byl... Všude nám za nějaký ten poplatek připravili spaní (pravé duchny, co člověka přes noc skoro udusí svou vahou), samý dobroty k jídlu, hlavně na způsob oleje - ale fakt to bylo dobrý a i já ochutnal místní speciality... což bylo maso v sarmech (či jak se to jmenuje - směs masa s rýží v zelném listě), klobáska neuvěřitelně černá či kohoutí polívka. Další specialitou je pálenka, kterou tu pálí každý a je na ni náležitě hrdý. Tu jsem teda taky ochutnal... Švestkovou, z hrozna, sladkou z višní... 
* hadiTo nejde se o tomto nezmínit. Hadi tu totiž jsou - zmije růžkaté. Ale píšu o tom proto, že na Heleně se traduje několik historek, kterým se tu věří. Takže třeba: Náš ubytovatel Štěpka líčil příběh o hadu, jehož hlava byla velká jak beraní hlava. Trochu se při tom potil, když povídal, jak i ten největší chlap z vesnice, místní ranař, před ním utekl. A pak se ztratila ovce... pak kráva... pak ženská. To už lidi začali jednat a hada hledali - našli o v dutině staré třešně a tak ji zapálili (pálení vůbec je to hrozně oblíbený). V popelu našli páteř dlouhou jako od vola. Když to Štěpka dopovídal, tak jsme nejdřív mysleli, že si jako dělá srandu, že se tomu usměje... ale oni tomu tady prostě věří. Pravý vrchol však přišel s pískajícím hadem: Ve vesnici prý se objevoval had, co se uměl postavit na ocas a pískat na lidi chodící kolem. "Kdyžs ho viděl, tak ses hned otočil a utíkal před ním, ale najednou koukáš a ten had stojí na ocase přímo před tebou a zase píská. Tak byl rychlý!" líčil Štěpka... Jooo, z hadů tu mají respekt (ale poslední smrtelné uštknutí je z roku 1957). 
 * krásná stará čeština
Všude se píše, že se v Banátu mluví ještě archaickou češtinou. No, to už bohužel zas tak pravda není, teda pokud se nebavíte vyloženě se seniory... Ti, co ubytovávají Čechy se dost přizpůsobili, ale i tak se tam zaslechnete slovo, o kterém nemáte ani šajnu, co znamená. Teda aspoň já, jakožto nejmladší člen expedice. To když se třeba mluvilo o raketě, hned jsem si vybavoval Appolo 13 či Gagarina, ale moji spolucestujíci se živě zapojili do debaty o nějaké ruské superlodi či co. A jelikož už třeba vidím Zdendu Šmídu, který díky své šednoucí vlasy jistě ví, co to je raketa alias loď, a tak se mi teď někde směje a připravuje zdrcující komentář, mám tu pro vás úkol, takový test, abyste viděli, že ta česká řeč není zas až tak jasná: "Gára je hned naproti portu, jak sou ty šífy, tam už, strejčku, uvidite ty šíny, na gáře si koupíte bilet a cukem pojedete až do Temešváru. A dyby ten cuk dlouho nejel, tak to můžete zkusit na okázaji." ... tak tohle se píše v Průvodci Banátem, že teoreticky můžete slyšet. Takže co že to znamená? Nejlepší tip od vás dostane malé bezvýznamné plus... K jazyku už jen pár věcí - lidé tu mluví trochu s jiným důrazem na slabiky, na což chvíli trvá si zvyknout. Ale jsou to rození vypravěči a třeba na Eibenthale je každá věta uvedena slovem "níčko". A když chtějí použít přivlastňovací zájmeno, pak krásně vznikají tvary typu: Maštalýřojc, Sajdlojc apod... A ukončíme celý tento článeček - jak jinak než místní větou, kterou opravdu v koupelně slyšet ještě můžete a třeba správný Dakota se po ní hned oklepe... ale tady to prostě zní krásně: "Vem si pak tuten hadr a utři si ten ksicht," poví stařenka, která by se hned Zbyňka Velkého Makovce zeptala: "A kolik vy máte doma těch harantůch?" 
 * a na závěr
Těch pár dní, co jsme v Banátu u krajanů byli, samozřejmě nestačí k poznání tohoto krásného kraje. Těžko by zde někdo z nás chtěl žít, to prostě asi ne. Ale přijet se a chvíli "pobejt", to si prostě psychicky odpočinete a jen tak vás pak něco nerozhodí... Jestli vás Banát zaujme, určitě mrkněte na internet - ať na článek psaným opravdovým znalcem (klikni zde) nebo na stránky Banátu, kde si můžete sehnat ubytovaní u krajanů tak, jako my... (to pak klikni sem). |
